Přeskočit na obsah

Václav Bláha (výtvarník)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav Bláha
Václav Bláha (2012)
Václav Bláha (2012)
Narození1. dubna 1949 (75 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
VzděláníAkademie výtvarných umění v Praze
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř a grafik
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Bláha (* 1. dubna 1949 Praha) je český malíř a grafik, syn grafika Václava Bláhy staršího (1922–2021).

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze, kde dodnes žije a tvoří, do prostředí výtvarného umění. Jeho otec Václav Bláha byl knižní grafik, za grafickou úpravu a ilustraci obdržel několik cen za nejkrásnější knihu roku a obdržel i světové ocenění.

Vystudoval v roce 19641968 SOŠV Václava Hollara v Praze, 19681974 AVU, ateliér monumentální malby u profesora A. Paderlíka. Inspiroval se např. obrazy Roberta Rymana a z českých umělců sester Válových a Adrieny Šimotové. Dokonce ho zaujal americký pop-art. Ve svém díle používá důležité prvky: světlo, stín a inspiruje se vším co vidí i slyší. Je to pro něj podstata jeho tvorby. Má oblíbenou strukturní malbu a techniky, které na diváka zapůsobí nejen barvou.

Samostatně vystavuje od roku 1973, kolektivních výstav se účastní od roku 1976. Věnuje se především figurální tvorbě – mechanismům vzájemných lidských kontaktů. Byl členem volného seskupení 12/ 15 Pozdě, ale přece a SVU Mánes. Samostatně vystavoval v České republice, Slovensku, USA, Finsku, Dánsku, Německu, Holandsku, Rakousku, Anglii a Francii.

Bláha už jako dítě rád kreslil a tak ho rodiče přihlásili do lidové školy umění. Ale vůbec mu to nešlo, ani na základní škole se neprojevoval jako umělecky založený a tak jeho přijetí na výtvarnou školu bylo překvapením. Nejvíce maluje figurární náměty. Patří k těm umělcům, kteří se neomezují pouze na obrazovou tvorbu, ale snaží se pro každé téma najít určitou formu. Pokud jde v obraze o humánní téma, použije figuru. Když chce vytvořit vytvořit obrazový prostor do kterého se může divák volně projektovat, volí abstraktní vyjádření, dělá i instalace.

Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Národní Galerie v Praze, Světové banky ve Washingtonu, v regionálních galerií v Čechách a na Slovensku a v soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Realizace ve veřejném prostoru:

  • Průnik instalace ve veřejném prostoru (Charlotte, Severní Karolína, USA)
  • Evropský dům instalace v krajině u města Eschlkam (Bavorsko, Německo)
  • instalace obrazu do foyer Nové scény Národního divadla.

Volné seskupení 12/15 Pozdě, ale přece

[editovat | editovat zdroj]

V obci na východním okraji Prahy, v Kolodějích, se dne 24. dubna roku 1988 zcela převrátil klidný životní rytmus. V tamější bývalé jízdárně barokního zámku se poprvé představilo volné seskupení 12/15 Pozdě, ale přece.

K zakladatelům seskupení náleželi Václav Bláha, Vladimír Novák, Petr Pavlík a Michael Rittstein. Ti pak přizvali další své vrstevníky a to Ivana Ouhela, Jiřího Beránka, Jaroslava Dvořáka, Tomáše Švédu, Kurta Gebauera a Ivana Kafku. O málo starší Kurt Gebauer rozšířil výrazové spektrum seskupení svým osobitým pojetím sochařské disciplíny v rozpětí od grotesky ke konceptuálním projektům a na druhou stranu nejmladší Ivan Kafka se uplatňoval tvorbou v rozloze konceptu a minimalu. Hostem první výstavy v Kolodějích byl malíř Jiří Načeradský jehož jméno je spojeno v českém umění s nástupem pop-artu a nové figurace v polovině 60. let. Členem seskupení se stal na druhé výstavě, která se odehrávala již v Praze na podzim téhož roku. Výstava se jmenovala Jeden starší – jeden mladší a její ambicí bylo alespoň částečně zmapovat soudobou českou výtvarnou scénu a připomenout vazby a souvislosti mezi umělci různých generací a odlišností výtvarných programů. K účasti na ní byli totiž vyzváni i další umělci podle jednotlivých členů seskupení.

Další členské výstavy Volného seskupení 12/15 se potom již konaly v proměněných společenských podmínkách po listopadu 1989. Hned na jaře 1990 se konala v Praze výstava prací na papíře Kreslení, na níž se představil také jako řádný člen seskupení Jiří Sopko. Byly tak znovu potvrzeny mezigenerační vazby, které se začaly vytvářet již v samém pořádku nástupu generace 70. let k níž patří zakládající členové Volného seskupení 12/15. Výtvarný projev jednotlivých členů Volného seskupení 12/15 si zachovává stále svoji nezaměnitelnou individualitu, byť prošel od první společné výstavy mnoha proměnami. Volné seskupení 12/15 představuje jednu z poloh českého výtvarného umění, které až od sklonku 80. let mohlo zcela otevřeně a bez oficiální nevraživosti manifestovat plnost svého panoramatu. Ukazuje se, že i když minula povinnost střehnout kontinuitu svobody umělecké tvorby, generace seskupení si zachovává a obohacuje kvality umělecky zralého projevu.

Konečné složení skupiny: Jiří Beránek, Václav Bláha, Jaroslav Dvořák, Kurt Gebauer, Ivan Kafka, Vladimír Novák, Ivan Ouhel, Petr Pavlík, Michael Rittstein, Tomáš Švéda, Jiří Načeradský, Jiří Sopko.

Výstavy skupiny 12/15

[editovat | editovat zdroj]
  • 1987 Jízdárna v Kolodějích (Pozdě, ale přece)
  • 1988
    • Tržnice Holešovice, Praha (Forum1988)
    • Lidový dům, Praha (Jeden starší, jeden mladší)
  • 1990
    • Mladá fronta, Praha (Kreslení)
    • Museum der Stadt Regensburg (Inoffiziell)
    • Nassau County Museum Of Art (Czech Art in The Velvet)
  • 1991 Art Galerie, Žďár nad Sázavou (12/15 Kresby)
  • 1994 Mánes, Praha (U zdymadla)
  • 1994 Via art, Praha (Menší formáty)

Některé individuální výstavy

[editovat | editovat zdroj]
  • 1979 Okresní muzeum Písek
  • 1986
    • Junior Klub Praha
    • Galerie ČS Spisovatele Brno
    • OKS Opatov Praha
  • 1991 Sovinec u Jindřicha Štreita Sovinec
  • 1992
    • Galerie pod Vyšehradem Praha
    • Galerie Jaroslava Krále Brno
  • 1993 Galerie Via Art Praha
  • 1994
    • Galerie Art Fórum Karlovy Vary
    • Galerie Atelier Praha
  • 1995
    • Galerie Via Art Praha
    • Galerie 60/70 Praha, Raná tvorba, Praha
  • 1996 Galerie Nová Síň, Záznamy, Praha
  • 1997 České Museum Výtvarných Umění, Zastižen,( spolu s Pavlem Krausem) Praha
  • 1998
    • Galerie Via Art, A nebo tak, Praha
    • Prácheňské museum v Písku, Otec a syn, (spolu s V. Bláhou starším) Písek
  • 1999
    • Výstavní síň Mánes, Vzkazy, Praha
  • Dům umění Na váhu, za kus (společně s Pavlem Krausem) České Budějovice
  • 2003 Galerie Via Art, Země, Praha
  • 2005
    • AustelungenHalle Hot Doks, (spolu s Danielem Peštou) Frankfurt nad Mohanem
    • Galerie Montanelli …o mně a o tobě, Praha
    • Zámek Bechyně, Vedle sebe, Bechyně
    • Galerie Palas Festungsgraben Hot Doks II Berlin (spolu s Danielem Peštou)
  • 2006
    • Galerie Sgrafito, Jen tak pro radost, Plzeň
    • Galerie Via Art, Prší, Praha
  • 2007
    • Divadlo Kolín, Témata, Kolín
    • Galerie Dorka, …od každýho něco, Klatovy

Některé společné výstavy

[editovat | editovat zdroj]
  • 1981 Galerie umění Obrazy, (Ouhel Pavlík Rittstein Sozanský, Karlovy Vary
  • 1986 Alšova Jihočeská Galerie Česká kresba 20. st.
  • 1987 Lidový Dům, Setkání 30, Praha
  • 1988
    • Koloděje 12/15 Pozdě, ale přece, Praha
    • Lidový Dům, 12/15 Jeden mladší, jeden starší, Praha
    • Holešovická tržnice, Forum 88, Praha
  • 1990
    • Galerie Mladá Fronta, 12/15 Kreslení, Praha
    • Museum Regensburg Inoffiziel kunst der CSsR 1968–1989, Regensburg
  • 1991
    • Galerie umění, …a po deseti letech ( Bláha, Novák, Ouhel, Rittstein, Pavlík, Sozanský), Karlovy Vary
    • Nassau County Museum of Art, Art in Velvet Revolution, New York City
    • Národní Galerie Praha, 12/15 Český Globus, Praha
    • Helsingin kaupungin taidemuseo, Nezlomní 70léta, Helsinky
    • Galerie umění Klatovy-Klenová, Šedá cihla 78/1991, Klatovy
  • 1992 Galerie umění Litoměřice, Baroko a dnešek, Litoměřice
  • 1994
    • Frederikshaven Kunstmuseum, Malováno v Praze, Frederikshaven
    • Mánes, 12/15 U zdymadla, Praha
    • Galerie Via Art, 12/15 Malé formáty, Praha
    • Národní Galerie Praha, Záznam nejrozmanitějších faktorů, Praha
  • 1995 Národní Galerie Praha, Kresba nebo Obraz, Praha
  • 1996
    • Niederösterreichisches Landsmuseum, 12/15 Špét, ábr doch ,Vídeň
    • Mappin Art Gallery, Voices from the Interval, Sheffield
    • České museum výtvarného umění, Umění zastaveného času, Praha
    • Státní galerie Cheb, Umění zastaveného času, Cheb
    • Státní galerie Zlín, I. Nový Zlínský salon, Zlín
  • 1997 České centrum Berlín, Tři jména, Berlín
  • 1999 Schick Gallery 6+1, Saratoga Springs, USA
  • 2003 České museum výtvarných umění, O Člověku, Praha
  • 2004 Galerie Bleibtreu, Berlín
  • 2005
    • Diamant Členská výstava SVU Mánes, Praha
    • České museum výtvarných umění, Exprese, Praha
  • 2006
    • Špálova Galerie, Eros in Art, Praha
    • Galerie Palas Festungsgraben, Amor Vincit Omnia, Berlin
    • GVU Roudnice nad Labem, Okno do přírody. Roudnice n/Labem
  • 2007
    • Galerie deset, Eros in Art II, Praha
    • Karlin Hall, Prague Biennale III, Praha
    • Meet Factory, Ztracená nevinnost, Praha

Další členské výstavy Volného seskupení 12/15 se potom již konaly v proměněných společenských podmínkách po listopadu 1989. Hned na jaře r. 1990 se konala v Praze výstava prací na papíře Kreslení, na níž se představil také jako řádný člen seskupení Jiří Sopko. Byly tak znovu potvrzeny mezigenerační vazby, které se začaly vytvářet již v samém pořádku nástupu generace 70. let, k níž patří zakládající členové Volného seskupení 12/15. Výtvarný projev jednotlivých členů Volného seskupení 12/15 si zachovává stále svoji nezaměnitelnou individualitu, byť prošel od první společné výstavy mnoha proměnami. Volné seskupení 12/15 představuje jednu z poloh českého výtvarného umění, které až od sklonku 80. let mohlo zcela otevřeně a bez oficiální nevraživosti manifestovat plnost svého panoramatu. Ukazuje se, že i když minula povinnost střehnout kontinuitu svobody umělecké tvorby, generace seskupení si zachovává a obohacuje kvality umělecky zralého projevu.

Konečné složení skupiny: Jiří Beránek, Václav Bláha, Jaroslav Dvořák, Kurt Gebauer, Ivan Kafka, Vladimír Novák, Ivan Ouhel, Petr Pavlík, Michael Rittstein, Tomáš Švéda, Jiří Načeradský, Jiří Sopko.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]